Jana Aadhiradasi – průvodkyně, lektorka, alternativní terapeutka

Janu jsem vyhledala, když jsem potřebovala řešit své stavy vzteku (spojené s mateřstvím a zmatkem v sobě). Vedla mě jemně a velmi nenápadně až do bodu, kdy jsem si uvědomila, co chci v životě dělat, naučila mě poslouchat můj vnitřní hlas bez zásahů myšlenkových konstruktů, které mě mnoho let sváděly z cesty. Díky Janě vím, kdo jsem, co chci a co je mým posláním.

Rituálem zavinování u Jany jsem si prošla, abych mohla uzavřít svůj šestiletý cyklus, ve kterém jsem si prožila obrovskou svobodu a obrovskou lásku, stejně jako obrovskou nesvobodu a obrovskou krizi. Jana mi pomohla uvidět věci, které jsem do té doby ignorovala, pomohla mi pustit provázky, kterými jsem se držela něčeho, co už ani nebylo. Janina uzemněnost, klid, autenticita a humor, její velký cit pro energii, to vše mi pomohlo poděkovat a odpustit. Jemný vědomý dotek a napářka nechaly tělo doprožít to, co už mysl opustila. Samotné zavinutí bylo úžasné, transformativní, naprosto zázračná zkušenost, ke které jsem byla dřív skeptická. Ale fakt to má sílu, obzvláště pokud vám drží prostor někdo tak celistvý jako Jana. Moc děkuji, Jani, po zavinování se toho mnoho změnilo, protože už mohlo…

Obrovským vítězstvím pro mě také je, že se mi podařilo pomalými, možná i milimetrovými pohyby, dostat moji ruku do poloh, do které jsem ji po opakovaném vykloubení ramene dát nemohla, neb by se mi rameno zase uvolnilo. 19 let od prvního úrazu mohu v noci vesele rozhodit rukama jako to dělají miminka a kdybych zavítala do školy, tak se mohu hlásit jako správná šprtka, kterou jsem i byla.

Milá Jani, víkend byl pro mne JEDNÍM Z NEJHLUBŠÍCH ZÁŽITKŮ, JAKÉ JSEM KDY V ŽIVOTĚ PROŽILA. Mám pocit, že jsem se dotkla duší každé z vás a vlastně jsem pořád s vámi.

Za mě byl podstatný ten počet žen, pocit důvěry a bezpečí se otevřít a vnořit do bolestí své duše. Úžasná sounáležitost a síla ženské energie tyto bolesti rozpouštět. Jemnost tvého vedení, kdy jsem si ani neuvědomovala, že nás vedeš. Ještě jednou moc děkuji Tobě i všem zúčastněným ve fyzických i nefyzických tělech. Teď to moje tělo, duše i duch pěkně „schroustá“, asi to bude nějaký čas trvat, cítím , jak proces probíhá.

Jo ještě jedna věc, kterou považuji za velmi důležitou je ta, že nás připravuješ na ten ženský kruh již dopředu, hmatatelně jsem cítila to ladění ještě před odjezdem. A pak i to uzavření, ten tvůj krásný e-mail na závěr. Ta podpora, kdy jsme se vrátily do „svých realit“. Pro mne neskonale přínosné. Dík.

Impulsem pro zavinování byla nějaká dlouhodobá nespokojenost, zátěž, se kterou jsem si neuměla poradit. A přitom už o ní věděla a nechtěla s ní pokračovat. Cítila jsem velkou potřebu změny.

Posun byl nejspíše v náhledu na věci, které mě zraňovaly… na sebe v tom a roli, kterou si dovoluji mít. Konkrétně pak úhel pohledu na to, co si o sobě myslím, kým pro sebe jsem. Uvědomění daleko větší osobní síly, (kterou jsem prokázala už kdysi např. u náročného přestěhování), kterou jsem do této chvíle neviděla. Považovala jsem se spíš za kaskadéra a vlastně se za toto rozhodnutí lynčovala a vinila, protože vývoj situace se dost lišil od očekávání. To, co jsem uviděla, mi pomohlo odpustit si, přijmout to…a jít dál. Navíc jsem viděla tu jistotu prožití síly. Nemusím ji hledat, vždycky se mnou byla.

Během zavinování se otevřelo i další velmi bolavé místo… můj vztah s tátou… jeho nepřijetí a určitá krutost a zároveň i jeho bezradnost. Uvidění toho, jak mě to ovlivňuje. A následně prozření, že tyto jeho postoje jsou jeho…a já si svůj postoj k sobě mohu ovlivnit sama. Nemusím být sama k sobě stejně tvrdá. Nejsem už na jeho názoru závislá. Nejsem tím, kým mě vidí. Netvoří mě on, to já. A dát sobě i jemu svobodu.

Překvapila mě míra emocí, která mě převálcovala (už s tebou) večer před rituálem…na samotném rituálu jsem už cítila odevzdání a důvěru (důvěrnost, která posunula i náš vztah… dovoluji si ukázat ti svou bezmoc a bolest, věci – které obvykle neukazuju ani sama sobě a ty to bereš, nebojuješ, vytvoříš bezpečný prostor k projevení).

Následně jsem se cítila pár dní úplně zpomalená, ztišená…na fyzické úrovni se mi přestavělo buněčné nastavení – ať to může znít bláznivě, tak jsem to cítila (ve dne v noci – vnitřní mravenčení)… Byla jsem i unavená, jak po těžké práci. Ale i během tohoto období už byla se mnou Síla…a co víc Moje Síla, a vědomí, že už nic není stejné… ta Síla Je a je a bude se mnou, protože tak to prostě Je. Stačí se do ní povolit. Přestat se mračit a povolit. A za toto velké poděkování… Vděčím tomuto procesu a Tobě za Rozhodnost, Podporu a jiné pojetí Žití.. v otevřenosti. Jiný úhel pohledu na sebe a své role v mém životě, které už jsou za mnou. Patří k něčemu, co minulo.

Doporučuji tento rituál všem. Myslím, že každý z nás máme témata, jejichž čas se chýlí k zavinutí a tím k osvobození. Pocit znovuzrození a lehkosti, který se pak dostaví, je nepopsatelný. A není to o zasloužení si (za prokázanou odvahu), prostě to Je přirozený následek.

Měj se krásně a přeji ti mnoho sil a radosti z tvé práce…má obrovský smysl!