Markéta Biri Lexová – Terapie ohněm a lesem

Co mohu nabídnout (v kostce):

Ženské lesní Poutě - PoBytí (pobyti.cz).
Provádím ženy lesem, našlapujeme tichem, rozjímáme u ohně, kde se stáváme samy sebou (aspoň pro tu chvíli určitě). PoBytí jsou individuální či skupinové. Na jeden den i s přespáním. Spíme venku, v jurtě, teepee. Krom notné dávky mystiky přinášejí tato PoBytí i nezapomenutelnou porci dobrodružství, adrenalinu, ale i pevných přátelství.

Nebaví mě chodit po povrchua říkám věci takové, jaké je vidím...

Věřím, že v laskavosti je síla a jedině stoprocentní autenticita vůči sobě samým nás k sobě samým znovu může přivést.

A také jsem básník a spisovatel (www.biri.cz) a samozvaný filozof. A ráda pracuji s grafikou a fotím, prostě multipotenciál jak vyšitý 😉 

Hýbu světem kolem sebe
Těším se na Vás na Cestě
Markéta    

===

V řeči dlouhé asi takto:

Jsem na Cestě. Mají-li se na chvíli naše kroky protnout, věřím, že se protnou.

Pomáhám ženám si zabalit, dobalit, urovnat věci či myšlenky, když se chtějí vydat nebo již vykročily na Cestu krajinami vnitřními či vnějšími. Když se vydaly do nitra sebe samých. Kolikery ponožky, na co čelovku anebo zda dvacet jedna gramů duše stačí? Či přímý pohled sobě do očí?

Budeme putovat a já Ti řeknu Ti příběh, který na naší Cestě uvidím - pravdivě a zodpovědně... to Ti můžu svým slovem slíbit. To kudy se bude příběh dále vyvíjet, už bude jen na Tobě. Každopádně záda Ti budu v životě krýt i nadále a ukážu Ti místa, kam se můžeš kdykoli vrátit nabrat síly či se nadechnout.

Spousta je Cest, na nichž se můžeme protnout - v teepee, jurtě, s baťohem, vždycky však na Cestě lesem a s ohněm. V tom prostém bytí samy se sebou. Ať již na jeden den, či na přespání (www.pobyti.cz).

Mnohými Cestami i stezkami jsem za svůj život prošla. Žádné téma není pro mě tabu. Vytvářím si vlastní časoprostor, ze kterého se mohu rozhlížet všemi směry. I dimenzemi. Jo, slyším, jak to zní ;). Vím, kudy se pohybovat lesem i jak rozmlouvat s ohněm - neb jsme jedno a pocházíme ze stejných dávných časů. Vím, kde bezpečně přespat i kde najít vodu.

Dává Ti to smysl? Že to je právě to, co teď potřebuješ? Usebrat se? Zestabilizovat se v této době... Zhluboka se nadechnout a z nadhledu se podívat, jakými Cestami a kam vlastně kráčíš?

Po boku s Milarepou, Nevrlým, Jungem, Castanedou, Labíbem, Drtikolem, Tomášem a mnoha dalšími... To vše doprovázeno básněmi (www.biri.cz), povídáním i fotografiemi...

Provedu Tě krajem, kde žijí Divočiny. Věřím, že na sebe natrefíme, až přijde ten správný čas.

Těším se!
Markéta

P.S. Ještě jsem nepotkala nikoho, koho by tahle Cesta neoslovila, když se na ní odvážil. Jasně, že to jednou přijde, ale zatím to funguje na 100%...

P.P.S. Jak píše Ginsberg: "Básníci jsou prokletí, ale slepí nejsou, vidí očima andělskýma ...."

P.P.S. Až se Ti začne číslo 42 objevovat v životě tak často, že uvěříš, že to nemohou být náhody, ber to jako znamení, že hvězdy a oheň čekají, aby Ti mohly prozářit zapomenutá místa v duši. Často to začíná dvacet jedničkou, samozřejmě. Nejpozději pak je čas zabalit baťoh, strachy odhodit, napsat mail a vyrazit.