Kdo jsou moji studenti?
Co je charakterizuje?
Online kurz je kombinací produktu a služby, určené většímu množství uživatelů s cílem doručit účastníkům kurzu transformaci, rozvoj v předem definované oblasti. Není zpravidla v naší moci poznat důkladně a osobně každého z nich a upravovat mu obsah na míru.
Potřebujeme zobecňovat a předvídat. Proto hledáme společné rysy a charakteristiky, podle nichž pak studenty „pytlujeme a nálepkujeme“.
Než se podíváme na několik typologií blíže, pojďme si říci, proč bychom je vlastně vůbec neměli používat.
PROČ NEPOUŽÍVAT TYPOLOGIE
x Typologie nám do jisté míry lžou. Je to daň za jejich přehlednost, zřejmost. Každá charakteristika konkrétního typu je tak trochu zaoblená, zaokrouhlená, nereálná. V podstatě nikdo dle přesného popisu daného typu neexistuje, ale pouze se tomu blíží. Lidé nejsou typy, jen se jim blíží.
x Konkrétní typy jsou vymezeny svými hranicemi a stejně tak mohou mít limitující účinek na člověka, který uvěří, že je „daným typem“. Zatímco člověk se neustále vyvíjí a proměňuje, a spolu s ním se tedy proměňuje i jeho typ.
x Řada typologií pochází z oblasti teoretické psychologie a filozofie. Jejich skutečná existence nebo reálný vliv např. na učení nebyly nikdy empiricky prokázány.
x Obdobně nebyly nikdy prokázány tzv. styly učení (učební preference) a jejich vliv na efektivnější učení se.
Proč se tedy typologií vůbec zabývat?
HLAVNÍ PŘÍNOSY TYPOLOGIÍ
Typologie nám poskytují geniální a úžasně rozmanitý přehled toho, jaké charakteristiky nacházíme u ostatních. V jakých škálách osobnosti, chování, motivace či preferencí se můžeme pohybovat, aniž bychom je museli přiřazovat konkrétnímu jedinci pod konkrétním označením.
Pokrytím všech typů víme, že jsme na nikoho nezapomněli, že kurz „pracuje“ pro všechny.
Zároveň je více než užitečné se zorientovat ve vlastních lektorských preferencích (a eventuálním typu). Vždy je vhodné zvážit, co je mou lektorskou (osobní) preferencí a co je dobré pro studenty v rámci daného tématu.
Např. Pokud se lektor rozhodne vést kurz na základě svých preferencí a své autenticity (spíše než s ohledem na požadavky cílové skupiny nebo z povahy předmětu kurzu), je důležité komunikovat tuto skutečnost účastníkům již v prodejní fázi. Typicky kurzy zaměřené na osobní komunikaci např. skrze chatovací platformu. Úspěch kurzu je přímo odvislý od souhlasu a naladění se účastníků na tento způsob interakce.
Příklady typologií
Společným předkem řady tzv. osobnostních typologií je typologie C. G. Junga, švýcarského psychologa a zakladatele analytické psychologie z přelomu 19. století, který popsal sféry Introverze a Extraverze (tzv. preference, kterými přistupujeme k okolnímu světu). Ty dále rozšířil o psychické funkce myšlení, cit, vnímání a intuice.
MBTI (Myers-Briggs Type Indicator)
Na Jungově typologii je postaven jeden z nejznámějších psychodiagnostický nástrojů MBTI typologie (Myers-Briggs Type Indicator). Pracuje se 4 oblastmi: Vztahem jednotlivce ke světu (Extrovert – Introvert), Způsobem přijímání a zpracovávání informací (Smysly – Intuice), s oblastí Způsobu rozhodování (Přemýšlení – City) a způsobu řízení života (Úsudek a hodnocení – Smyslové vnímání). Výsledkem dotazníku je celých 16 možných kombinací osobnostních typů.
MBTI typologie je klasická rozsáhlá typologie, kterou stojí za to blíže prozkoumat, jelikož nám předkládá hned několik charakteristik a „hodnotících“ škál, které můžeme při tvorbě kurzu brát v úvahu. Je kurz pohodlný pro studenta, který rád používá smysly? Intuici? Pro někoho, kdo hodně přemýšlí, nebo naopak je mu velké přemýšlení na obtíž a řídí se pocitem? A cílím na všechny?
Mnohočetná inteligence Howard Gardner
Tento americký vývojový psycholog popsal koncept tzv. mnohočetné inteligence. Lidskou inteligenci rozdělil do 8 částí (později doplnil další): matematicko-logickou, jazykovou, prostorově-vizuální, pohybovou, hudební, interpersonální, intrapersonální a přírodní. Člověk může vynikat v dílčích částech odlišně a stejně tak se vyvíjet. Tento přístup rozšířil pojetí inteligence od pouze matematicko-logické po celé spektrum lidských činností.
Jakkoli je tato teorie spíše filosofií, je velmi inspirativní a odkazuje na potřebu tvorby pestrého obsahu a formy.
Co je pro jednoho člověka výzvou, je pro jiného příliš snadné.
Použitím různých činností a úkolů se nám snáze podaří každému účastníkovi dopřát „moment úspěchu a slávy“ i výzvy k překonání vlastních hranic.
Percepční preference VA(R)K
Percepční typologie, jejíž autoři Mills a Fleming (doplnil „R“) dělí preference studentů dle typu vjemů, které používají při práci se studijními materiály a jejich formami.
Vizuální (V) – obrázky, fotky a výpisky, může se vyskytovat fotografická paměť
Auditivní (A) – poslech, aktivní diskuse a výklad pro ostatní studenty
Kinestetické (K) – hmat, manuální zručnost i potřeba přirozeného pohybu v rámci studijního času
Čtením/psaním (R) – tvorba poznámek, shrnutí, popisy obrázků
Typologie percepčních preferencí bývá spojována s Učebními styly, tj. preferovanými způsoby učení se danému tématu např. formou poslechu, četbou, skrze diskusi, pomocí výpisků atd. Jakkoli jsou učební styly rozšířeným a používaným fenoménem, jejich praktický efekt a skutečný účinek na učení se jedince nebyl nikdy prokázán.
Například pokud je naším úkolem vysvětlit studentovi vhodné umístění tlačítek na webové stránce, rozložení textu v emailu, zvolit vhodný font, popsat geografickou mapu nebo „mapu“ souvisejících pojmů, je vždy vhodnější zvolit vizuální vyobrazení s doplňujícím komentářem formou audia či textem. A to i za předpokladu, že student preferuje poslech formou audia.
Výsledná forma obsahu by měla vždy odpovídat spíše povaze předmětu,
míře pokročilosti studenta či typu kurzu.
Mezi důležitější aspekty, než jakými jsou učební styly, patří snaha o hledání vztahů mezi učeným tématem a tím, co již známe, popisování principů a parafrázování lektora vlastními slovy, a konečně používání aktivních způsobů učení se (prokládání témat, kterým se věnuji, opakování si, pauzy mezi učením atd.)
Herní typologie
Poslední typologie, na kterou se podíváme blíže, je inspirovaná herním světem. Britský profesor a výzkumník Richard Bartle popsal v roce 1996 typologii hráče, kterou rozdělil to 4 typů (které uvedu v anglickém originále)
Killers – milují soutěž, otestování svých dovedností, poměřování sil, mají rádi sbírání bodů, přehledy a tabulky, jak si stojí v porovnání s ostatními. Mohou být agresivní, jde jim více o překonání ostatních, být lepšími než ti druzí.
Achievers – rádi sbírají body, dosahují dalších úrovní, sbírají trofeje a ocenění. Jsou schopni soupeřit sami se sebou (na rozdíl od „Killers“ nepotřebují srovnání s ostatními). Užívají si proces hry, ještě radši však vítězí. Je pro ně důležité hru dokončit. Stejně tak potřebují „svědky“ své úspěšnosti a dosažení jistého statusu.
Socialisers – jsou přátelští, zaměření na spolupráci a komunikaci. Nezáleží jim na bodech ani úspěších. Zato se rádi dozvídají o úspěších a pokrocích ostatních, potřebují sdílet své zážitky skrz chat, radit se a konverzovat.
Explorers – rádi objevují, hledají možnosti, řeší zajímavé úlohy a úkoly. Láká je neznámé, úkol, který ještě nikdo nesplnil, otázka, kterou si ještě nikdo nepoložil. Upřednostňují proces nad výsledky a body. Učí se ze svých chyb a prohry vnímají jako součást úspěšného řešení.
Typologie herních preferencí je používána zejména z pohledu gamifikace, tedy využívání herních prvků v online kurzech, s cílem zvýšit motivaci a aktivní zapojení studentů.
DALŠÍ INSPIRACE
Kam dál pro inspiraci? K prozkoumání se doslova nabízí tzv. Živlová typologie, Archetypy, a nebo Dunn & Dunn model učebních stylů. O nich zase příště…
Zdroj: Herní typologie https://www.gamified.uk/, Foto Unsplash.com
Autorka: Alena Dudová
