Jedna negativní věta střídala druhou, silné emoce kamarádku poháněly kupředu a snadno zdolávala občasné přírodní překážky, zatímco já jí sotva stačila. Snažila jsem se jí být stále po boku, aby věděla, že jejímu monologu naslouchám, ačkoliv jsme právě zahájily výstup na celkem solidní kopec. Ona přitom koukala jen na své špičky bot, pochybuji, že vnímala cokoliv dalšího.
Byla naprosto pohroužená v tom, co ji trápí, co jí nevyhovuje a potřebovala všechna ta musím, nemůžu a nechci na mě co nejrychleji vysypat, aby se jí alespoň trochu ulevilo.
A jak bys chtěla, aby tvůj život vypadal? Otázka, kterou jsem opakovaně měla na jazyku, ale neřekla nahlas. Proč? Jednak proto, že jsem kvůli vodopádu kamarádčiných stížností nedostala prostor, a jednak proto, že jsem si uvědomovala, že takhle by se ptal kouč.
Jenže ona šla přeci na výlet s kamarádkou. Se spřízněnou duší, které si může konečně postěžovat, která ji vyslechne a od níž se očekávají projevy soucitu, podpory a ujištění, že v tom není sama.
Zatímco dál vyjmenovávala seznam nechtěného a nevyhovujícího, já jsem usilovně přemýšlela, jak být to dobrou kamarádkou a zároveň jí říct, jak si sama zbytečně ubližuje. Jak jí mám co možná nejcitlivěji podat, že pokud chce ve svém životě změnu, musí začít u sebe?
Pojmenovala spoustu věcí a situací, které nejsou podle jejích představ, a které už zažívat nechce. A pamatujete si, jakou otázku bych jí nejraději položila?
Byla o tom, co by tedy opravdu chtěla.
Kdyby mi měla upřímně odpovědět, asi by hovořila o tom, jak by chtěla mít víc času pro sebe, aby manžel a děti občas pomohli s domácností. V hlavě by se jí rodil nový, lepší příběh, který by měl blahý vliv na ni, její rodinu a dost možná i na další vztahy. Třeba s kolegyněmi v práci.
V tu chvíli, kdy jsme společně funěly do kopce, se jí asi přeci jen trochu ulevilo. Po společném výletě se ale vrátila domů, kde zase uvařila, uklidila ze stolu a zasunula po všech židle. Možná trochu smířlivěji, přesto odevzdaně, bez vidiny lepších zítřků.
Co se tedy musí nechat, že nám, Čechům, se skvěle daří popsat to, co nám nevyhovuje nebo co kdo dělá špatně.
Jestli ale opravdu chcete něco ve svém životě změnit, je třeba se zaměřit se stejnou intenzitou a samozřejmostí na to, co dělat chcete, jak a kde žít, vypadat, jednat…
Ono se neříká nadarmo, že musíme začínat u sebe.
A že s takovým řešením vyvstávají další otázky? Že to není tak jednoduché z ničeho nic otočit o 180 stupňů ? Jasně, chce to plán a strategii. Kráčet po malých, ale jistých krůčcích. Ale s koučem po boku to půjde jako po másle!
Chcete vědět víc o tom, co všechno s koučem můžete řešit? Nebo vás zajímá, jak taková spolupráce probíhá? Zarezervujte si nezávazný 20minutový hovor.
Chcete vědět, kdo už se mnou spolupracoval a co o mé práci říká? Přečtete si reference u mě na webu.
Zajímají vás seberozvojová témata ? Přidejte se do skupiny Autentická a sebevědomá.
Autorka: Jana Štěpánková
