Vyberte stránku
To, jak přicházíme na svět ovlivňuje náš život. Život v prenatálu, způsob narození, první okamžiky tady na Zemi, pocit, jestli se cítíme zde na Zemi doma nebo ne. V těchto okamžicích vznikají naše první přesvědčení o tom, jak to tady na světě chodí. Jací a jaké jsme. Jaký vztah máme k té nejcennější osobě v tu chvíli a vlastně i po zbytek života. To vše a mnoho dalšího určuje a podporuje to, jak vypadá náš život dál. Jak jsme v něm ukotvení, jak umíme pracovat s hmotou, jakým způsobem zvládáme řešit výzvy a jakým způsobem i podnikáme. Jestli se v tom mrcasíme a neustále pochybujeme o tom, jestli na to máme. Jestli si věříme, zdravě důvěřujeme lidem kolem sebe a životu jako takovému. Jestli žijeme v hojnosti a nebo ne. Zda pracujeme udržitelným a příjemným způsobem, jsme přirozeně ve flow nebo lítáme od zdi ke zdi, orvaní jako haluz.

 

Prenatál

 

Prostředí, které je bezpečné a ve kterém by se dítě mělo mít jako ve vatě. Mělo by dostávat vše potřebné pro svůj růst. Nejen fyzický, ale i psychický a emocionální. Pokud ovšem matka neuvažuje o tom, že ho dá pryč. Nebo se o to pokouší a ono se to nedaří. Nebo zažívá obrovský stres. Ať už z důvodů nestability partnerství, z existenciálních důvodů (prostě s třetím dítětem už se nepočítalo a neví se, jestli to finančně zvládnou, je mladičká a studuje, otec je nejistý nebo neschopný a ona by na to zůstala sama, její rodiče nebo rodiče otce si dítě vyloženě nepřejí a vnímají ho jako velkou komplikaci, apod.). To vše miminko vnímá a nějakým způsobem na to reaguje. Vytvoří si přesvědčení třeba o tom, že ono je vino tím, že matka trpí. Kdyby ono nebylo, matka by netrpěla. Tomu pak dá matka korunu, která občas ve vzteku prohlásí, že kvůli vám neudělala vejšku, kvůli vám se musela vdát za toho kreténa, kvůli vám má pokažený život. Je z toho vina jako trám, která se prolíná životem.

 

Porod

 

Tak jak se rodíme, tak žijeme. S důvěrou či nedůvěrou, bolestí či utrpením, nebo pocitem, že jsme schopni zdolávat výzvy. A nebo s pocitem, že nás někdo odněkud vytáhne, aniž bychom museli hnout prstem. Je také důležité, zda jsme měli dost času, nebo jsme  byli vytlačováni násilím na druhé straně. Zda jsme svým konáním neublížili jiným a neohrozili je na životě. Pokud není porod veden empaticky, převládá strach, nejistota a nebo hluboký vnitřní odpor, že se nám v životě neděje to, co potřebujeme. Vstupuje se špatně do akce a je těžké rozlišit, kdy je ten správný čas pro cokoliv. Zvláštní vina, tíha a nechuť se projevuje taktéž.

 

Doba poporodní

 

Dnes už se to umí jinak. Dítě zůstává dvě hodiny u mámy na břiše, má dostatek času, aby bylo přivítáno, nakojeno, obejmuto, oňuňáno  a celý proces změn prožilo s mámou, která je stále blízko, jen jinak. Dokonce je možné nechat dotepat pupečník (projdou veškeré hormonální změny), nechat  placentu tak dlouho, dokud sama po pár dnech neupadne. Na dítě nemusí  sahat nikdo jiný, než máma a táta. Naprosté bezpečí, láska, důvěra. Síla v sebe, síla v život. Dítě ví, že je zde dobře.

Jenže naše generace tohle neměla. Po porodu bylo dítě odňato, umyto, zabaleno do bílého čehosi a odloženo někam mezi šprušle. Matku vidělo po 12 hodinách, třeba 5x za den, na 20 minut. Pak zase miminkárna s ostatními nešťastníky. Pokud dítě řvalo, tak řvalo zbytečně, nikdy jeho volání neslyšel. Nebo se ucpalo dudlíkem. Proběhl studený odchov a tvrdá realita.

V této době se děje důležitý proces na energetické úrovni. Otevírá se 1. čakra. Bytost, která se zrodila, která potřebuje mít vědomí, že v tomto životě přežije. K tomu potřebuje přijetí, lásku matky, potřebuje nasytit (nakojit), pocítit sladkost života a potřebuje mít pocit, že o něj bude postaráno. To všechno dítě potřebuje nejen proto, aby přežilo, ale aby žilo život s důvěrou, aby bylo schopné zvládat výzvy, mělo jistotu a sílu v sobě.

Pokud tyto procesy nenastaly, cítíme se často v životě blbě a těžce. Vztah s matkou není úplně ideální (a co si budeme namlouvat, vztah s matkou je klíčový pro leccos nejen pro byznys), můžeme mít pocit, že nás v porodnici vyměnili, necítíme se na zemi dobře a ani tu být moc nechceme. Neumíme pracovat s penězi, s hojností a leckteré výzvy jsou pro nás hodně náročné a složité. Jsme často v odporu, nenávisti, nebo jsme jen odpojení, protože je to tady jakési divné a prostě tomu  nerozumíme. Podnikání se daří těžce. Je to vydřené, upachtěné s divnou příchutí oběti.

Se spoustou klientů a klientek jsem se vracela přesně do těchto dob a měnila jejich nastavení k životu, k sobě i k ostatním. Z neúspěšných podnikatelů a podnikatelek točících se v kruhu nejistot a strachu se stali ti, kteří stojí stabilně na vlastních nohách a vidí pravdivou skutečnost tohoto světa i svých schopností.  Mají bezkonfliktní vztah s rodiči, kvalitnější vztah s partnerem(kou) i dětmi a hlavně úžasný vztah sám se sebou. Vnímají svou sebehodnotu a sebejistotu. Věří sami sobě. Podnikání roste a kvete, protože kvete ten, kdo podnikání vede.

 

Jakým způsobem můžete tato témata se mnou zpracovat?

 

Individuální regrese. Podíváme se přesně na vaše konkrétní téma a zpracujeme ho během jednoho setkání. Pokud chcete víc, je možné absolvovat Cestu čaker. 7 čaker, 7 setkání, které propojíme s vašimi osobními tématy, s byznysem, hojností, radostí, s čímkoliv dle vašeho záměru. Pro hlubší ponor doporučuju Cestu pro čarodějky. 9 setkání, kde necháváme přijít to, co je potřeba a zpracujeme veškeré dary i jejich stíny a propojíme s životem i podnikáním. Vše osobně v Praze a nebo po telefonu.

Těším se na vaše příběhy.

Autorka: Jitka Müllerová
Profil Jitky Müllerové v Katalogu

Shares