Každý máme svůj příběh. Tento se podobá mnoha, které jsem již slyšela, i tomu mému.
Když byla Anna malá, často si hrála sama. Rodiče trávili hodně času v práci, o víkendech se starali o dům a zahradu. Když si udělali chvíli na děti, byl to obvykle její bratr, kterému se věnovali. Snad ani ne proto, že by ho měli raději než ji, ale proto, že potřeboval více pomoci s učením. Když se snažila upoutat jejich pozornost, odpověď byla většinou stejná: „Teď nemáme čas, později.“ A postupně si i zvykla, že „později“ většinou nevyšlo. Cítila se smutná, osamělá a nedůležitá. V hloubi duše se začalo zakořeňovat přesvědčení, že na ní nezáleží, protože není dost dobrá.
Ve škole se snažila být vzorná, dobře se učila a všechny úkoly měla pečlivě včas napsané. Ale když se při diktátu spletla a dostala trojku, bylo slyšet jen povzdechnutí: „Vidíš, mohla jsi to lépe procvičit.“ Postupně si zvykla, že na chválu není prostor, ale kritiku slyšela pokaždé, když udělala chybu. A tak si vše začala hlídat do posledního detailu. Cokoliv nedokonalé znamenalo neúspěch.
První práce přinesla další výzvy. Nové projekty ji bavily, ale jakmile se dostala k realizaci, ozval se ten hlas, který ji již dlouhá léta našeptává, že není dost dobrá a zároveň, že nic jiného než dokonalost ukázat nesmí: „Co když to nebude tak skvělé, jak si představuji?“ Než se pustila do akce, hledala ještě další kurzy, čítala knihy, chtěla se vše do detailu naučit, aby byla připravená. Ale obvykle to znamenalo, že se do práce vrhla až na poslední chvíli a ve stresu, což se částečně podepsalo i na výsledku. I tak ale byla schopná odvést dobré výsledky, a nedařilo se jí špatně.
A pak se rozhodla, že půjde za svými sny a založila si vlastní podnikání. Měla velké plány, ale realizace se opět zadrhávala. Pořád bylo co zlepšovat. „Musí to být dokonalé.“ A tak posouvala termíny, hledala lepší způsoby, jak projekt vylepšit, ale ve skutečnosti jen odkládala akci. „Jen aby někdo nezjistil, že nejsem dokonalá.“ Byla uvězněná ve vzorci, který ji provázel od dětství. Tentokrát ji ale ničil její vysněnou práci a cestu za svobodou, po které tak toužila.
Prokrastinace není lenost
Mnoho podnikatelek si myslí, že prokrastinace je jen záležitost lepšího plánování. „Kdybych si lépe naplánovala den, měla bych večer vyřešeno vše, co jsem chtěla.“ Ale pravda je složitější. Prokrastinace není lenost a obvykle to není ani neznalost „time managementu“. Je to hluboký vzorec, který se formoval dlouhé roky.
Každá z nás prožila jiný příběh. A každá z nás si během něho nabalila jiné vzorce, s kterými se potřebuje popasovat. Některé pochází z událostí v jejich životě, jiné jsou skryté v rodinné historii nebo třeba i v kultuře, ve které žijí. Podle původu prokrastinace a jejích rysů však můžeme určit šest hlavních archetypů prokrastinátorek:
- Pečovatelka – Neustále se stará o druhé, i když je třeba sama na pokraji vyčerpání. Své potřeby odkládá na neurčito, protože pro ni jsou ostatní na prvním místě. Nevidí, že kdyby dala sebe na první místo, pomohla by tak mnohem více lidem než doposud.
- Do puntíku dokonalá – Každý detail musí být perfektní. Neustále se vzdělává a projekt jí může trvá nekonečně dlouho. Konečné termíny a realizaci velmi často raději odkládá, než aby zveřejnila „nedokonalou“ práci. Zapomíná, že dokonalá už je. Každý den, právě teď.
- Chytrá pesimistka – Vše analyzuje do hloubky, a tak před sebou vidí hromadu práce i se všemi potenciálními komplikacemi. A že jich je! Cítí se tím vším být paralyzována a, než aby se vrhla do něčeho tak těžkého, a riskovala neúspěch, raději nezačne vůbec. Nevnímá, že ani Řím nebyl postaven za den a že krůček za krůčkem může snadno po čase dosáhnout svého cíle, jakkoliv se zdá být veliký.
- Vyčerpaná – Neustále se snaží dělat to, co se naučila, že by dělat měla. A přechází tak signály vlastního těla a mysli, které jí říkají, že by měla dělat ale úplně něco jiného. Tento dlouhodobý vnitřní boj ji vyčerpává a nedostatek energie jí často ani nedá možnost skutečně začít na svých projektech, snech nebo cílech pracovat.
- Rebelka – Je kreativní, má spousty nových nápadů, do kterých se snadno zamiluje, a inspirace jí chodí často a sama. Jakmile ale věc přejde do nudné rutinní práce, která je s realizací prakticky vždy spojená, ztrácí chuť a motivaci. Potřebuje si vždy najít na každé činnosti něco zajímavého, jinak ji nedokončí.
- Neviditelná – Je přesvědčená, že její práce mluví za vše, a tak se nemusí nikde ukazovat. Ve skutečnosti ale nechce být viděna. Cítí se být příliš zranitelná, než aby se vystavila kritice celého světa. Někdy dokonce raději ani nepropaguje svou práci, aby se vyhnula nepříjemným komentářům. Trh je ale produkty všeho druhu zavalen, a tak pokud tvůrce neukáže alespoň kousek sebe a své jedinečnosti, jen těžko uspěje.
Každý z nás má svůj příběh, své adoptované vzorce a důvody, proč prokrastinuje. Jakmile si však tyto vzorce uvědomíme a pochopíme, odkud pocházejí, můžeme začít měnit náš život, nasměrovat se na naše cíle a sny a konečně dosáhnout výsledků, po kterých toužíme.
Ve kterém typu prokrastinátorky ses našla Ty?
