Žena, 18 let, přichází na můj taneční kurz a je už od pohledu “neviditelná”. Drží se v zadní řadě u zdi, “bere” si jen minimum prostoru, je oblečená v nepadnoucím příliš volném oděvu a celá jakoby zahalená šedí.
Na několika lekcích po sobě ji společně s ostatními vedu k jejímu tělu.
Poznává, jak se v těle cítí hudba, rytmus a emoce. Poznává pocity, které jí její tělo vysílá, učí se sama sebe dotknout beze strachu a studu tak, aby hmatem vnímala texturu pokožky, oblečení, kontury těla. Poznává, jak se cítí části těla, které se s uspokojením protahují. Zažívá stavy euforie i emoční propad se slzami v očích.
Nemluvíme otevřeně o jejích traumatech, v podstatě o ní nic nevím, ale z těla mnohé poznávám. Navádím její tělo do přitažlivých pozic, vedu jí k vnitřní hravosti s hudbou i pohybem. Postupně hodinu od hodiny rozkvétá.
Začíná chodit v barevnějším oblečení, s úsměvem na rtech, září jí oči, celkově dostává barvu. Začíná se projevovat ve skupině, přibližovat se k zrcadlu a postupně se na sebe i s úsměvem při tanci dívá. Její pohyb už není úzkostný a stažený, ale je ladný a uvolněný.
Po kurzu jsme se nějakou dobu neviděly. Dnes je to sebevědomá mladá žena, která pracuje v náročném převážně mužském prostředí, září, usmívá se, dosahuje svých cílů a hlavně miluje své tělo, neustále s ním komunikuje a je mu za mnohé vděčná. A já jsem vděčná jí.
Patřila k prvním ženám, které jsem na jejich cestě k sebevědomí provázela, a shledání s ní mě ujistilo, že jdu správnou cestou.
Autorka: Eva Jakešová
Profil
