Vyberte stránku

Vnitřní svoboda je stav, který je trochu jako ten hrnec se zlaťáky na konci duhy. Jsme na cestě, cíl je na dohled, a přesto stále nejsme v cíli. A nakonec musíme dát za pravdu opelichanému, ale stále platnému, cesta je cíl. Vnitřní svoboda je životní styl, celoživotní snaha a zároveň je to dobrodružná hra v kombinací s hrou svlékací, loupeme se jako cibule a stále nejsme nazí.

Vnímám vnitřní svobodu jako pocit neomylného vnitřního hlasu, se kterým vedu dialog. Troufám si říct, že téměř každý z nás ho má v sobě. Dělám rozhodnutí na základě tohoto pocitu a pokud se odkloním na jednu či druhou stranu, přichází znamení v podobě drobných škobrtnutí i obrovských průserů. Zapomenu-li naslouchat vnitřnímu vedení, sejdu z cesty, bloudím a většinou se musím vrátit zpět, jako když nechtěně vjedu autem do slepé ulice.

V ideálním stavu to je až bláznivě jednoduché. Důvěřuji svému vnitřnímu vedení. Celý vesmír mi pomáhá z bodu A do bodu B. Mám-li pochybnosti, jsou pro mě příležitostí. Láska se zakládá na svobodě, žádná očekávání, žádné nenaplněné potřeby. Jsem pokorná a nemám žádné postranní úmysly. Jsem odpovědná za svůj život, za své činy, protože jenom tak mohu ucítit opravdovou svobodu a postoupit na vyšší level.

Na cestě za vnitřní svobodou nás bude provázet jedna důležitá otázka? Jaké by bylo tvoje rozhodnutí, kdybys neměla strach? Pod tíhou strachu totiž ani nemůžeme jednat svobodně a zvláště ne, pokud jsme si strach, který nám škodí neohmatali a nepoznali ho. Strach, který člověk pozná, osahá si ho, seznámí se s ním už není tím původním velkým strachem.

 

Jaká by byla moje rozhodnutí, kdybych neměla strach?

 

  1. Naplno bych důvěřovala svému vnitřnímu hlasu, přiznala bych si, že je pro mě důležitější než přeceňovaný rozum nebo názor jiných osob.
  1. Pokud bych důvěřovala své intuici, neměla bych žádný důvod nevěřit tomu, že mi vesmír pomáhá, že level náročnosti je spočítán přesně tak, abych to právě já zvládla.
  1. Ani moje láska by nebyla podmíněná a založená na mých potřebách a strachu, že o dotyčného přijdu, že nebudu dost dobrá.
  1. A to nejdůležitější. Zodpovědnost za svůj život ze mě dělá svobodného člověka, který je tvůrcem svého prostoru a své hry.

 

Se strachem pracují všechny terapeutické systémy. Já nejčastěji používám metodu Rozšiřování vnitřní svobody, která je bezpečná, řeší konkrétní výzvu a většinou vyžaduje jen jedno sezení. Můžu ji používat univerzálně a kolikrát se mi zachce. Neznám zatím nikoho, kdo by po sezení nezaznamenal aspoň dílčí úspěch.

 

Pojďme si to ukázat na jednoduchých případových studiích

 

  1. Petr má obrovskou výzvu ve čtení, zvláště ve čtení anglických textů. Ví, že by se měl vzdělávat ve svém oboru, přesto se nemůže ke čtení odborných knih v angličtině dokopat. Čtení odkládá, uklidí celý byt a nečte. Pokud čte, po 10 minutách je unavený a nesoustředěný a musí si jít lehnout. Domluvíme se, že proběhne sezení na rozšíření vnitřní svobody. Petr jde do procesu s lehkou pochybností, že takové věci nejsou nic pro něj a že takového mentálního cvičení není schopen. Přesto se uvolní a sezení proběhne. Na konci Petrovi připomenu, ať se nezdráhá číst v angličtině a s tím se rozloučíme.

Příští týden mi Petr radostně hlásí, že čte. Že ho to baví, že čte ve vaně, nesnaží se za každou cenu pochopit všechna slovíčka, ale především kontext a dokáže o hodně déle udržet pozornost. Inspiroval se v nějakém podcastu a začal číst ráno, když má ještě čerstvou hlavu. Máme radost, že se to povedlo. Petr právě rozšířil svou vnitřní svobodu, odloupl jednu slupku cibule.

 

  1. Linda má strach. Rozhodla se, že půjde jinou cestou a chce dát výpověď v práci. Linda je manažerka a má obrovskou zodpovědnost za chod svého úseku, dělá se ji špatně z pomyšlení, jak na poradě řekne, že odchází. Moc dobře ví, jak to u nich v práci chodí. Co se děje těm, kteří projeví vlastní názor a nedej bože udělají vlastní rozhodnutí. Čeká ji okamžitá ztráta bonusů a dlouhé dva měsíce drobných ústrků a ponížení. Je odepsaná.

Procházíme s Lindou situací pomocí Rozšíření vnitřní svobody. Linda si v průběhu sezení popíše, jaká by mohla být její cesta, aby byl dopad co nejmenší. Také si řekne, že to, co výpovědí získá je mnohem víc, než doposud má. Na konci sezení je Linda uvolněná, odvážná a radostná. Druhý den po poradě mi volá, že to konečně řekla, že to bylo náročné, ale povedlo se. Všechny ohromila svou odvahou, cítí se šťastně a svobodně.

 

  1. Klára se bojí vystupovat na veřejnosti, miluje zpěv, je to její život, přesto, když stojí před publikem vypadá to úplně jinak než doma před zrcadlem. Hlas má nesmělý, stažený, klepe se trémou. Vnitřně se bičuje za to, že na podiu předvádí tak mizerné výsledky. Klára prochází Rozšířením vnitřní svobody, na konci sezení si vizualizuje, svůj záměr, jak se chce cítit, pokaždé, když bude zpívat před lidmi. Za dva dny Klára vystupuje na okresní soutěži Základních uměleckých škol. Je nejistá, má trochu trému, ale její zpěv je neskutečně lahodný téměř andělský, žádný knedlík v krku ani uškrcený hlas. Odchází z podia za obrovského potlesku, vyhrává 3 místo.

 

Každý neprobádaný strach v tvém systému je cesta k dalšímu, vyššímu levelu tvé reality.

 

Jeden můj známý přirovnával zazděný strach v našem těle k mrazáku.  Mrazák jede neustále na plný výkon, chrání nás před strachem, který je v něm ukrytý a spotřebovává energii z našeho systému. Dokud mrazák neotevřeme, nepodíváme se dovnitř na jeho obsah a nevyřadíme ho z provozu, bude nám ubírat energii ze systému dál. Kolik takových mrazáčků se právě teď nachází ve vašem těle?

 

A jak by vypadala vaše rozhodnutí, kdybyste neměli strach?

Pokud už teď cítíte, že tohle téma je to vaše. Je čas se pustit do akce. Další informace na webu Jany Jánové.

 

Autorka: Jana Jánová
Profil

Shares